Fotogalerie

350př.n.l - Aristoteles objevil princip Camery Obscura

1020 - Abu Ali al-Hasan popsal princip camery Obscura

1545 první známé vyobrazení camry obscura

1550 - Gemma Frisius vsadil čočku do vstupního otvoru camery obscura

1568 - zavedena clonka k zlepšení ostrosti kresby jednoduché spojné čočky (Giovanni Della Porta)

1565 - objeven chlorid stříbrný

1614 - objevena reakce dusičnanu stříbrného na světlo (prášek na slunci zčerná)

1727 - Johann Heinrich Schulze smíchal směs křídy zředěné kyseliny dusičné a dusičnanu stříbrého, která na světle zfialoví.

1777 - Vystavení chloridu sodného světlu rozloženému hranolem na spektrum došlo k rychlejšímu zčernání v oblasti modrých a fialových paprsků

1798 - zjištěna citlivost některých sloučenin chromu na světlo

1802 - Vzniká první obraz vykreslený na plochu impregnovanou dusičnanem či chloridem stříbrným, vzniklé obrazy ještě neuměli ustálit (Thomas Wedgwood; sir Humphry Davy)

1822 -  Joseph Nicéphore Niépce pořídil reprodukci rytiny (heliografie) ¹⁾

1826 - První dochovaná heliografie ,,Pohled z okna na dvůr'', vznikla upravenou camerou obscura (J.N.Niépce)

1834 - fotogenické kresby na slaný papír ²⁾

1835 - William Henry Fox Talbot vytvořil kamerou vl. výroby první dochovaný negativ na světě

1835 - stereografie ³⁾

1837 - daguerrotypie (Jean Jacquese Louis Mandé Daguerre) ⁴⁾

19.8.1939 - uveřejnění vynálezu daguerrotypie na slavnostním zasedání AV v Paříži.

1939 - přímý pozitivní proces , slaný papír (Hyppolytes Bayard)

1939 - citlivost dvojchromanových solí na světlo (Mungo Ponton)

1840 - Vypočten první tříčočkový objektiv (Josef Maxmilian Petzval)

8.2.1841 - patentován vynález kalotypie (William Henry Fox Talbot)

1849 - Publikován návrh na čočkový stereoskop (David Brewster)

1850 - pozitivní albuminový papír⁵⁾ (L.D. Blanquard-Evrard)

1851 - Frederick Scott Archer propracoval techniku mokrého kolodiového procesu ⁶⁾

1851 - diapozitiv

1852 - Chromované klihoviny ⁷⁾ (W.H.F. Talbot)

1854 - Patentován vynález fotografické vizitky ⁸⁾ (masové rozšíření fotografie a její zlevnění) (Frederick Scott Archer)

1854 - pannotypie ⁹⁾

1855 - uhlotisk ¹⁰⁾  (Louis Alphons Poitevin)

1855 - gumotisk ¹¹⁾ (Louis Alphons Poitevin)

1855 - princip aditivní barevné fotografie (James Clerk Maxwell)

1859 - masové rozšíření vizitek (viz. 1854)

1864 - Chromofotografie ¹²⁾

1864 - woodburytypie (Walter Bentley Woodbury)

1868 - světlotisk ¹³⁾ (Jakub Husník)

1868 - princip subtraktivní barevné fotografie (Louis Ducos du Hauron a Charles Cros)

1871 - suché želatinové desky ¹⁴⁾ (Richard Leach Maddox)

1873 - platinotypie ¹⁵⁾ (William Willis)

1887 - celuloidová filmová podložka (Hermann Wilhelm Vogel)

1904 - olejotisk ¹⁶⁾ (G.E.H. Rawlins)

1907 - autochrom ¹⁷⁾(Auguste a Louis Lumiérové)

1907 - bromolejotisk ¹⁸⁾ (E.J.Wall ; C.Welberne)

1913 - první prototyp kinofilmového přístroje Leica (Oskar Barnack)

1919 - carbro ¹⁹⁾

1925 - začátek výroby kinofilmového přístroje Leica

1937 - barevný proces negativ - pozitiv (Agfa). Výroba započata až v 50.letech

1942 - barevný proces negativ - pozitiv (Kodak)

1947 - okamžitá fotografie Polaroid Land (Edwin Land)

1957 - první počítačový záznam obrazu (Russel A. Kirsch)

1960 - měření expozice za objektivem (Asahi Pentax Spotmatic)

1964 - analogové zachycení signálů z videokamery ze sondy Mariner 7  letící k měsíci (NASA)

1980 - Fotopřístroj Sony Mavica (MAgnetic VIdeo CAmera), požit byl polovodičový senzor

1990 - fotoaparát M-Line Monolith se zadním skenerovým dílem pro záznam obrazu

1991 - černobílá digitální kamera 376x240pix (Digicam ; Dycam)

1993 - barevný digitální fotopřístroj o 640x480pix (Quick take 100 standard, Apple;technologie Kodak)

1993 - barevný digitální fotopřístroj s 470 000pix. (Ion 560, Canon)

1993 -  barevný digitální fotopřístroj  s rozlišením 1024x1280pix. (DSC100 , Nikon F3 ; technologie Kodak)

1994 - boom digitálních fotopřístrojů

1998 - obecné přijetí digotální fotografie za způsob fotografování

2002 - profesionální digitální fotoaparát Canon D60 uplatňuje jako nosič záznamu paměť CMOS

¹⁾ Heliografie (z řečtiny Helios = slunce ; grafein = psát) využívala vlastností přírodního asfaltu ztvrdnutí působením světla. První expozice trvala 8 hodin a obrázek byl tmavý a matný. Po dokončení expozice se smyl levandulovým olejem a petrolejem obraz zastíněných míst.

²⁾ Využíval citlivosti vysráženého chloridu stříbrného v hmotě papíru. Tato technologie je založena na stejném principu jako Kalotypie (W.H.F. Talbot). Technologie slaného papíru se využívala ještě v 50. letech 19.stol.

³⁾ perspektivné zobrazení těles na rovinné nákresně.

⁴⁾ první v praxi použitelná metoda umožňující získat trvalý pozitivní obraz. Citlivá vrstva jodidu stříbrného se vytvoří působením jodových par na postříbřenou destičku, obraz vyvolávají rtuťové páry. Světlem neporušený jodid stříbrný se odstraní thiosíranem sodným

⁵⁾ Albuminový papír fotografický má citlivou vrstvu z chloridu stříbrného a albuminu. Užívá se ho zpravidla při kopírování na denním světle, vyvolává se zřídka. Je vhodný ke všem druhům fot. snímků, pokud je čerstvý. Vyhotovené kopie se musí tónovati některým z obvyklých způsobů. Ze známých druhů Albuminových papírů jsou nejrozšířenější: Alboidin, Linotyp, Albumon, Protalbin.

⁶⁾ V tomto procesu byla čistá skleněná deska potažena kolodiem obsahujícím jodid draselný a bromid draselný. Pak následovalo zcitlivění ponořením do roztoku dusičnanu stříbrného. Expozice se prováděla ve speciálním držáku. Dalším krokem bylo vyvolání v roztoku síranu železnatého a ustálení v kyanidu draselném. Proces se ukončil vypráním a usušením. Výsledkem byl extrémně kontrastní, jemnozrnný negativ, z kterého se mohly zhotovit pozitivní otisky jako u calotypie.

⁷⁾  Chromované klihoviny jsou vhodnou citlivou vrstvou pro Diapositivy. Při metodě práškovací kopíruje se Diapositiv (jako originál) na desku politou chromovaným roztokem arabské gumy. Osvětlením ztrácí tato vrstva lepkavost, takže se pod Diapositivem osvětlená deska vyvolává práškem tuhovým a pod. Deska s vrstvou chromované želatiny osvětlená pod Diapositivem ztrácí rovněž boptnatelnost a nepříjímá na těch místech vodní roztok barviva, takže se tímto způsobem (pinatypií) dají Diapositivy snadno přímo reprodukovati.

⁸⁾ Vizitkou rozumějme jak označení formátu cca 58x94mm nalepený na kartonu o formátu cca 65x105mm, tak i způsobu prezentace fotografie. V letech 1859-1865 vedla vizitka k masovému rozšíření fotografie, o tomto období můžeme hovořit jako o zlatém věku fotografie.

⁹⁾ Využívá vlastností podexponovaného, nebo vyběleného fotografického negativu, který se jeví při pozorování proti tmavé podložce jako pozitiv. Pannotypie vznikala přenesením obrazu na černé plátno.

¹⁰⁾  Uhlotisk (pigmentový tisk) se provádí skoro výhradně na papírech továrnicky připravených. Mají silnou vrstvu želatinovou, obsahující pigment v takovém množství, že většina papírů je tmavá a barevný tón nelze rozeznati. Papíry se citliví nátěrem n. koupáním v roztoku dvojchromanu draselného a rychle se suší.

¹¹⁾  Pro gumotisk se potírá dobře klížený kreslicí papír ( papír na povrchu trochu želatinou připravený) směsí arabské gumy, barvy a chromové soli, aby vznikla poněkud průhledná, stejnoměrná vrstva. Na ni se kopíruje negativ (při denním i umělém světle) a vyvolává se studenou vodou

¹²⁾ Chromofotografie je technika na pomezí malířství a fotografie používaná v druhé polovině 19.stol. Fotografie se vyvolala na dva papíry; první papír se výrazně obarvil; druhý se obarvil jen mírně a zprůhlednil promaštěním. Po umístěni obou obrazů přes sebe se vzduchovou mezerou vznikne plastický dojem. Tuto techniku používalo jen několik fotografů většinou ve střední Evropě, mezi nejznámější tvůrce chromofotografie patří Alexander Seik, který je některými zdroji uváděn i jako vynálezce techniky.

¹³⁾ Tiskovou formu tvoří chromovaná želatina na skle, na kterou byl vykopírován tónový negativ a vodou vyvolán. Světlem více nebo méně utvrzená místa přijímají a přenášejí tlakem barvu, kdežto vodou zbotnalá místa ji odpuzují a netisknou. Množství přenášené barvy závisí na stupni utvrzení želatiny.

¹⁴⁾ Využívá se želatiny jako nosiče halogenidů stříbra. Tato metoda časově odělila proces fotografování a a zpracování fotografie. A umožnila její další rozšíření.

¹⁵⁾ je způsob fotografické reprodukce, při níž se obrázek tvoří redukcí soli platnaté, obsažené v emulsi papíru nebo příslušné vývojce. Vlastní látkou, na niž světlo při Platinotypiii působí, jest šťovan železitý, který se světlem redukuje. Za přítomnosti šťovanu sodnatého (nebo ammonatého) a chlóridu draselnato-platnatého redukuje se sůl posléze jmenovaná a vylučuje se platina, jež obrázkům dodává zvláštního, oblíbeného tónu a uměleckého rázu.

¹⁶⁾ Stará technika zhotovení pozitivních obrazů, jejíž základem je schopnost chromované želatiny vytvářet reliéf, který na osvětlených místech nepřijímá vodu a lze jej tak použít k tisku olejovou barvou.

¹⁷⁾ Autochrom je, podobně jako dnešní diapositiv, barevná průsvitka. Skleněná deska je pokrytá barevnou mozaikou mikroskopických zrnek bramborového škrobu obarvených na oranžovou, zelenou a modrou barvu překrytých černobílou panchromatickou emulzí. Při expozici potom světlo proniká různobarevnými zrnky a po vyvolání do pozitivu tak vznikne barevný obraz. Černobílý obraz na emulzi totiž pozorujeme přes stejné barevné filtry, jako když byla exponována.

¹⁸⁾ Bromolejotisk, fot. způsob positivní kopie, zal. na vlastnosti chromované želatiny, jež osvětlena nepřijímá vodu ani vodní roztoky, ale zato olejovou barvu. Kdežto při obyč. olejotisku se negativ kopíruje na želatinový papír, zcitlivěný v lázni soli chromové. V téže velikosti, máme při Bromolejotisku možnost zhotovit zvětšeniny.

¹⁹⁾ Starší způsob zhotovování pozitivních kopií. Používal se bromostříbrný papír, umožňující pracovat s umělým světlem.